úterý 23. červenec 2019 3:38
Registrace    

Miláno 2019 letos trochu jinak

Salone Internazionale del Mobile v Miláně je výkladní skříň italského designu, který začal psát svoje dějiny po 2. světové válce. Bývá zvykem informace o Salonu zahájit právě úspěchy zvučných „designových“ italských firem, před kterými se sklání celý svět. Rozhodla jsem se protentokrát jinak: naznačit, jak vypadá svět „firem nedesignových“, abych poukázala na toto nesmyslné označení. Mám proto důvod. Kolegyně z Plzně mi omylem vyměnila novinářskou tašku na kolečkách s příslušnými dokumenty. Designové firmy tedy musí počkat, až se taška najde.

V neděli 14. dubna skončil už 58. ročník Salone Internazionale del Mobile, který letos proběhl souběžně s výstavami světelné techniky a nábytku pro zařízení kanceláří Euroluce, Workplace a novinkou byla výstava S projekt. Právě Miláno se může pochlubit obrovskou tradicí nábytkového výstavnictví. Původní přehlídka designu tzv. Trienále se postupně změnila v megalomanskou akci probíhající v prostoru nového výstaviště u městečka Rho. Její pořádání má mimořádný význam i pro prestiž a ekonomickou sílu severoitalské metropole, města, které je s historií designu spojeno i prostřednictvím školní instituce Polytecnico di Milano. Na této škole získala vzdělání většina současných tvůrců starší generace. Oficiální zahájení salonu proběhlo letos ve slavné milánské opeře La Scala formou koncertu a galavečeře. Koncert byl jasným odkazem na kvalitu italského hudebního umění. Pro širokou veřejnost byl připraven Program AQUA, Leonardo´s Water Vision, jako pocta velkého umělce a předchůdce všech designérů. Představení se každý den zúčastnilo 2000 návštěvníků.

Claudio Luti, prezident Salone Inter­nazionale del Mobile, zakončil tento ročník v objektu Palazzo Marino s pozitivním pocitem spokojenosti s užším spojením designérské oblasti s řemeslem a výsledky investic do kvality. Osobností 58. ročníku Salonu se stal Mario Bellini, který obdržel vyznamenání za celoživotní přínos a spolupráci s četnými významnými italskými společnostmi.

Úctyhodná čísla

Pořadatelé letos na Salonu zaregistrovali 386 236 návštěvníků z 181 zemí, což je za 6 dní konání akce skutečně úctyhodné číslo. Ve srovnání s rokem 2017, kdy rovněž proběhly výstavy Euroluce a Workplace, byl zaznamenán 12% nárůst. Odborné i laické veřejnosti předvedlo svoje produkty 2418 vystavovatelů ze 43 zemí včetně designérského „dorostu“ – 550 účastníků paralelní výstavy produktů mladých designérů Salone Satelite.

Tato čísla vypovídají mnohé o zájmu o tuto významnou výstavu a lze jim věřit, což potvrdil i můj dojem z prostoru expozic. Možná je tento počet už poněkud na hraně snesitelnosti a příjemného pocitu. Organizátoři počet návštěvníků nijak neregulují, zato některé firmy ano. Stále častěji požadují po návštěvnících registraci (s těmito praktikami začal před léty Kartell) a kdo nemůže věnovat vizitku, má prostě smůlu.

I když se to jeví jako diskriminační, je to praktické, zejména vzhledem ke sporému osvětlení některých expozic často vybavených pódiemi, lze narazit i na stříkající fontány a vodní plochy. Návštěva salonu mnohdy hraničí s bojem o život. Čím významnější je firma, tím větší je zájem a počet návštěvníků. Jsou mezi nimi maminky s kočárky, mladé páry exotického vzezření i všudypřítomní Číňani, kteří zcela bezostyšně fotografují hlava nehlava, ačkoliv je to oficiálně zakázáno. Identifikovatelní jsou i Rusové, kteří se koncentrovaně vyskytují zejména v pavilonech s náplní luxusního a klasického nábytku.

Na první pohled by se dalo říct, že je Miláno jen pro bohaté. Expozice luxusního nábytku jsou skutečně dechberoucí, i když se často pohybují na hranici kýče. Tento segment má svoje leadery především v oblasti automobilových značek jako Lamborghini či Bentley. Je přece logické, aby majitel drahého automobilu vlastnil i příslušný „značkový interiér“!

Vynalézavost prezentace nezná hranice. Součástí letošní expozice firmy Lamborghini byla dokonce instalace trenažéru letounu, jehož interiér firma vybavuje. Opravdový pilot v kokpitu předváděl simulované přistání v N.Y., což v návštěvnících vzbuzovalo pocit skutečného zapojení do děje. Možná v tom lze vidět i symboliku faktu, že význam této výstavy již dávno překonal hranice Evropy.

Česká reprezentace

Není bez zajímavosti zjistit, jak si v této konkurenci vedou české a slovenské firmy. V oficiálním katalogu jsem objevila jen TON, další vystavovaly v rámci salonu Euroluce. TON se Milána zúčastňuje již tradičně a letos předvedl několik experimentů s novými textiliemi a nechybělo ani jeho křeslo pro handicapované, což byl možná v Miláně i jediný exponát tohoto druhu. Za to je třeba TONu vyslovit velkou pochvalu, protože tématika seniorů a fyzicky handicapovaných je stále aktuálnější. Konečně přišlo na trh něco, co se netváří moc „nemocně“.„Ozdravění“ podstoupila i firemní expozice, která se oblékla do příjemných trendových barev v duchu korálově červené a fuchsiové. TON opět obstál na výbornou.

Když už mluvíme o TONu, tak se sluší zmínit i jeho konkurenta, rakouskou firmu GTV (Gebrüder Thonet Vienna), což je nevlastní bratr TONu vzniklý po válce ve Vídni z iniciativy Thonetových rodinných příslušníků. GTV spolupracuje s designéry jako Nendo, GamFratesi nebo skupina Front a překvapil letos obohacením firemního sortimentu o subtilní dvojlůžka a drobné ložnicové doplňky. Třetí firmu z rodiny Thonetů, skutečnou firmu THONET z německého Frankenberku, která se věnuje výrobě kovového nábytku, jsem neobjevila.

Možná ještě větší překvapení a důvod k národní hrdosti čekal v expozici Salone Satelite. Narazila jsem totiž na expozici českého designéra Karla Matějky. Je to v pořadí už čtvrtý Čech, který zde vystavuje. Salone Satelite je projekt zaměřený na nové produkty, které hledají výrobce. Výstaviště jejich autorům poskytuje zvýhodněný pronájem unifikovaných stánků. Nejmenší nabízí 8 m2 za zvýhodněnou částku 1600 euro a možnost rezervace výstavního prostoru na tři roky. Pro mladého autora je to výzva, ale podmínkou je schválení projektu komisí složenou z průmyslníků, designérů a novinářů a věk do 35 let. Salone Satelite bylo součástí haly 24, kde probíhala výstava S projekt s širokým záběrem produktů pro vybavování veřejných interiérů. Protože rok 2019 je rokem výstavy světelné techniky Euroluce, nechyběla zde velká přehlídka ikonických produktů z oblasti osvětlení interiérů.

Zábavným zpestřením byla interaktivní hra v jakémsi tmavém tunelu, na jehož stěnách graficky pojednaní významní tvůrci svítidel (bratři Castiglioni, Poul Hehingsen, Verner Panton aj.) předváděli svoje ikonické produkty. Návštěvníci je mohli identifikovat a osvěžit si tak svoje znalosti historie segmentu, který má v Itálii rovněž obrovskou tradici.

Že není Miláno výstavou na jednodenní návštěvu, to je jasné nejen z počtu vystavujících, ale i z pronajaté plochy. Ta je dominantně obsazována domácími silnými subjekty, pro které je prezentace na tuzemské scéně klíčová. Více informací bude následovat v příštím vydání Dřevařského magazínu.

Autor: doc. Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc.
Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autorka

Odborný časopis na podporu dřevařské a nábytkářské výroby.

Zásady zpracování osobních údajů

Newsletter

Přihlaste se pro příjem newsletteru. Nezmeškáte tak žádné aktuální novinky.

Rozesíláme pouze důležité informace. Nespamujeme!