neděle 15. prosinec 2019 19:57
Registrace    

Konference INTERIÉRY 2019 – místo, kde se design potkával s businessem

Ve čtvrtek 7. listopadu 2019 proběhl na půdě Mendelovy univerzity v Brně v moderní posluchárně budovy Q 8. ročník odborné konference INTERIÉRY 2019, které v minulých sedmi letech předcházel stejnojmenný seminář pořádaný VOŠ a SPŠ Volyně. Letošní konference proběhla s hlavním tématem „Design & business“, které bylo diskutované takříkajíc ze všech možných stran. Prostřednictvím přednášejících designérů, výrobců interiérů, prodejců komponentů a materiálů a dalších odborníků se ho více či méně dotkla většina z 23 přednášek, které si tentokrát nenechalo ujít 517 účastníků. O kvalitě přednášek, vybíraných pořadateli se snahou otevřít témata, o nichž se nehovoří, ale která tíží každého z designérů, svědčil neustále plný sál.

Konference INTERIÉRY, stejně jako jí předcházejících 7 ročníků stejnojmenného semináře, proběhla pod taktovkou designérky a vydavatelky odborného magazínu Interiéry Ing. Ivy Bastlové, DiS. Letos poprvé ale na půdě Mendelovy univerzity v Brně a ve spolupráci s Ústavem nábytku, designu a bydlení při Lesnické a dřevařské fakultě. Pro spolupořádající Mendelovu univerzitu bylo podle vedoucího Ústavu doc. Ing. Jiřího Taubera, Ph.D. velkou ctí, že se mohla aktivně zapojit do 8. ročníku konference a vytvořit příjemné a motivující prostředí pro jejích 517 účastníků (loni 460). „Téma přednášek „Design a business“ zvolila Ing. Bastlová velice aktuální s cílem vzdělávání v oblasti interiérů. Studenti naší lesnické a dřevařské fakulty mají možnost studovat obory blízké konferenci, a to Design nábytku, Tvorba a výroba nábytku a Stavby na bázi dřeva s nejmodernějším technickým zázemím a tvůrčím prostředím. Konference INTERIÉRY 2019 se proto stala jednou z významných událostí, kterou Mendelova univerzita i Lesnická a dřevařská fakulta oslavily letošní 100. výročí založení,“ uvedl doc. Ing. Jiří Tauber, Ph.D. při slavnostním zahájení konference na adresu letošního tématu, které spojovalo 23 přednášek (loni 24), rozdělených do čtyř ucelených bloků.

Za dobrý design nemůže designér, ale klient

První přednáškový blok odstartovala zpočátku úsměvně laděná, ale ve své podstatě o vážném tématu pojednávající přednáška „Design za bonboniéru“ známého českého designéra MgA. Jaroslava Juřici M.A. Začal ji nadsázkou, kterou designéři někdy mezi sebou prohodí, bavíc se o práci tzv. „za kolik“, a kdy „za bonboniéru“ je to tehdy, když má klient představu, že navrhovat znamená jen kreslit a začne jejich honorář „optimalizovat“. Jedná se o případy, kdy výrobce disponuje šikovným konstruktérem, který designérův návrh v CAD překreslí, a jeho vliv na produkt se pomalu vytrácí pod záplavou argumentace, byť ve snaze držet se původních obrázků, že jinak to nejde. A designér se tak stává prodlouženou rukou klienta. Jenže skutečný proces se odehrává až v následném řešení konceptu od ambiciózního návrhu ke skutečným možnostem výrobce. Okleštění role designéra v dalších fázích vývoje tak může vést ke ztrátě původního záměru, který autor od návrhu očekával. Nicméně úspěch produktu netkví pouze v uměleckém talentu nebo PR designéra, ale ve vzájemné spolupráci všech disciplín v procesu vývoje. „Design je komplexní proces, který ovlivňuje spousta lidí od technologie, konstrukce přes obchod, marketing až po logistiku. Design jako jediný obor z výše jmenovaných nutně nepotřebujete, abyste uvedli produkt na trh. Nicméně právě designér zastupuje roli mediátora mezi těmito odvětvími. Ač na jednu stranu může v počátcích komplikovat přímočarý vývoj konstrukce, v následném životním cyklu pomáhá v identifikaci produktu nejen uživatelem, ale i samotným výrobcem. Úspěšnost produktu odráží nejen trh, ale i to, jak se s ním ztotožňuje samotný výrobce. Respektive to, jak se s produktem sžijete ve firmě, vytváří atmosféru kolem něj a tu pak je schopen předat trhu. Zde jsou ty skutečné ‚core values‘, jak se výrobce a jeho zaměstnanci ztotožňují se svým výrobkem,“ zkonstatoval MgA. Juřica směrem k přítomným výrobcům interiérů s tím, že design, podobně jako paní uklízečka, jak se říká, je nejdůležitější osoba ve firmě. To, jak má doma uklizeno, reprezentuje její skutečný obraz uvnitř. Její produkt je pak odrazem firemní kultury navenek. „Možná byste měli vyměnit uklízečku. A pak najmout designéra, ale nikoliv za bonboniéru,“ zkonstatoval designér s úsměvem na závěr svého vstupu.

Poté následovala přednáška Ing. Tomáše Němčíka „Design bez financí končí jen na papíře“. Pojednávala o současných možnostech finančních zdrojů při podnikání v oboru, jako např. jak a kde financování získat, jaký typ zvolit, zda je pro financování rozvoje vhodnější investiční nebo provozní úvěr, jestli se úvěr vyplatí zajistit zástavním právem k nemovitosti, případně zda existují nějaké alternativní formy zajištění úvěru, když nemovitost není k dispozici apod.

U financí pak zůstal i MgA. Petr Novague s přednáškou DESIGN/LOVEBRAND – Design dělá rozdíl, který ukazoval na svých projektech vliv na tržby. S informací, jak lze prodávat kuchyně ekologicky, se ve stejnojmenné přednášce s přítomnými podělil Richard Sajdl ze společnosti Blum. Ekologickým prodejem přitom nemyslel prodej realizovaný někde na mýtině v lese bez potřeby svícení a topení, ale prodej kuchyní z kvalitních materiálů od renomovaných výrobců, kteří dbají na dodržování ekologických norem. Jako příklad uvedl jím zastupovanou firmu a jí vyráběné kování s doživotní zárukou, díky níž uživatel nebude tak často nucen kupovat nový nábytek, čímž se bude aktivně podílet na snižování ekologické zátěže. S ní je podle něj spojena i likvidace starého nábytku, který dosloužil a je nutné se ho nějakým způsobem zbavit. Měl by se rozebrat, oddělit kovové, případně plastové části a odevzdat do sběrného dvora. „Recyklace kovu je poměrně jednoduchá, dřevotřískové desky se buď spalují ve spalovnách při vysoké teplotě, aby se do ovzduší neuvolňovaly nežádoucí látky, nebo se ukládají na skládku a po recyklaci znovu využijí. Navrhujte tedy a prodávejte nábytek z kvalitních certifikovaných materiálů a používejte jen kvalitní kování. Přispějete tak k ochraně životního prostředí možná víc, než když přestanete používat např. plastová brčka,“ apeloval R. Seidl na přítomné designéry a výrobce.

První přednáškový blok uzavřel trade a brand marketingový, design konzultant Jan Šolta na téma „Interiér jako nástroj prodeje“, pojednávající o tom, že atraktivní a funkční design interiéru může mít nemalý vliv na komerční úspěch obchodu či restaurace. K tomu je ale třeba vytvořit patřičné prodejní prostředí, vycházející z dokonalého poznání zákazníků, jejich věku, pohlaví, počtu, směru pohybu, doby pobytu, způsobu rozhodování a dalších dat, která lze mimo jiné zjistit dvěma moderními výzkumnými metodami. A to oční kamerou (pro zjištění, co lidé v interiéru restaurace vědomě či podvědomě sledují, jak dlouho a v jaké časové posloupnosti) nebo vytvořením tzv. teplotní mapy prostoru obchodu s potravinami, kde červená místa jsou nejvíce navštěvovaná, a ve světlemodrých (zboží denní potřeby apod.) je možné zlepšit návštěvnost umístěním různých zkratek mezi regály apod.

Mají mezinárodní veletrhy ještě smysl?

Druhý přednáškový blok zahájili Ing. Jan Cimr s Pavlem Steiningerem možnostmi ve výrobě nábytku na CNC strojích. Poté následovala přednáška „Kam kráčíte, veletrhy?“ Ing. arch. Michala Janků, zabývajícího se navrhováním výstavních expozic pro nadnárodní firmy vyrábějící sanitární keramiku, který zúčastněné provedl světovými veletrhy s úvahou, kam se dnes tyto prezentace posouvají. Začal Českou republikou a některými sousedními zeměmi, kde mnohé velké veletrhy ztratily na popularitě a proměnily se spíše v jakási tržiště, byť úplně nezanikly. Poté se přesunul do Evropy, kde zůstalo podle něj jen několik opravdu prestižních veletrhů s mezinárodní účastí a o to důležitější je se jich účastnit. Nicméně poptávka vystavovatelů a s ní související rostoucí ceny za pronájem plochy a ostatních provozních nákladů, vede mnohé k úvaze, zda má ještě účast ekonomický smysl. Návštěvníci totiž začínají být zahlceni množstvím informací a z pečlivého rozboru exponátů se stává jen letmý zájem – „ano, byl jsem tam“. V případě vystavovatelů jde už jen o prestiž, kdo není na veletrhu, jako by nebyl. Mnozí proto svoji účast redukují na úsporný stánek, který je nezřídka jen pozvánkou do sídla firmy, kde probíhá hlavní prezentace. Některé firmy se od veletrhů zcela odstřihly a ve spojení s médii si dělají vlastní prezentační program. Těm, kteří v účastech na veletrzích pokračují, mnohdy naopak jedna expozice nestačí a prezentují se na více místech. V této souvislosti pak zmínil narůstající vliv digitálního světa a sociálních sítí, což podle něj bylo velmi markantní nejen na letošním ruském veletrh Mosbuild, ale bohužel i během milánského Design Weeku a Salone del Mobile. „Kvalita výrobku nebo jeho design, jak se zdá, už nejsou důležité, ale převládá snaha zaujmout návštěvníka za každou cenu, pobavit ho a připravit mu takové prostředí, aby jeho selfie sdílené online do sociálních sítí bylo co nejatraktivnější, co nejvíc šokující a získalo tak co nejvíce ‚lajků‘. Návštěvníci a jejich komunita si dobře zapamatují povedené selfie, ale už mnohem méně, kde to bylo, natož co tam bylo ve skutečnosti prezentováno,“ posteskl si Ing. arch Janků, kladouc si otázku, zda mají mezinárodní veletrhy v tomto duchu ještě smysl.

Po další přednášce o nejčastěji prodávaných nábytkových dekorech se ujal slova Ondřej Valach, který demonstroval efektivnost při tvorbě vizualizací. Velmi poučná pak byla i prezentace Mgr. Jana Kramoliše, Ph.D., pojednávající o principech fungujícího designu. Konkrétně o trojici podle něj nejzajímavějších a někdy i překvapivých principech, jako je Estetika a použitelnost, Horror vacui (touha vyplňovat prázdná místa informacemi nebo objekty, která vede k výrazné degradaci estetiky vystavovaných či nabízených předmětů nebo informací) a také Syndrom NIH neboli předsudek vůči nápadům a inovacím, které mají původ tzv. „venku“.

Posledním řečníkem druhého dopoledního bloku byl Ing. Milan Vrbík z brněnského studia ATAK design, který publikum zaujal humorně laděnou přednáškou „Kreativní blázni a naše cash flow“, obsahující 4 důvody, proč mají kreativci problém s penězi, a 10 způsobů, jak to změnit.

To, co se u nás bourá, se jinde snaží modernizovat

Odpolední program spustila přednáška „Brutalistní architektura a interiér“ prof. akad. arch. Jana Fišera, který v rámci zvoleného tématu konference poukázal vedle lhostejného přístupu státu ke svému kulturnímu dědictví také na podstatný vliv peněz a businessu, které se nakonec staly rozhodujícím faktorem k započetí současné demolice objektu firmy Trans­gas v Praze. Faktorem ovlivňujícím v tomto případě osud reprezentanta „brutalismu“, architektonického pojetí stavebního stylu 70. let, charakteristického svými opakujícími se blokovými a geometrickými formami. Transgas byl podle prof. Fišera vedle již zlikvidovaných staveb hotelu Praha či obchodního domu Ještěd a ostudného zacházení s hotelem Thermal v Karlových Varech, v podstatě jedním z posledních představitelů kvalitní architektury své doby. Jeho odstranění a nahrazení novým objektem nedokázal zastavit ani někdejší návrh Národního památkového úřadu udělit stavbě status národní památky, podporovaný názory renomovaných odborníků, Klubem za starou Prahu a řadou protestních akcí veřejnosti, a který, jak tomu bývá u nás zvykem, převálcovaly peníze.

Opačným příkladem, že budovy v tomto stylu naopak mohou žít dál, byla přednáška s názvem „Přeměna monstra na brutální krásku“ v podání Ing. Miloše Jurdíka. Šlo o prezentaci průběhu a výsledku rekonstrukce památkově chráněného brutalistního objektu v Belgii, postaveného v roce 1986, který byl v průběhu loňského roku přestavěn do podoby moderního showroomu (1250 m2) s komplexním zázemím nadnárodní společnosti, kterou autor zastupuje na českém a slovenském trhu.

Po trendech v matracích v podání zahraničních hostů z Turecka, následovalo téma úložných prostor, kterého se ujal Ing. Jiří Pivoňka ze společnosti Hettich. A to prezentací vzorového malometrážního bytu s nábytkovým vybavením opatřeným systémem speciálního kováním pro skládané dveře a novou funkcí samo­otevírání, s variantami pro dveře s úchytkami Pull to Move a Pull to Move Silent a pro dveře bez úchytek Push to Move. Systém je vhodný jak pro velké šatní skříně, tak i pro malé skříňky a dodávaný v sadách s příslušnými komponenty včetně jednotek pro samočinné otevírání ve třech silových kategoriích dle formátu dveří.

Závěr tohoto bloku patřil spoluautorce televizních pořadů o bydlení Martině Pištělákové z pražského designového studia Martina Design a jí nasbíraným zkušenostem s propagováním designérské činnosti prostřednictvím médií. „Komunikace v médiích je pro náš obor důležitá. Je to prezentace jak naší práce, tak nás samotných. Můžete být skvělý architekt, ale když se neumíte prodat, předběhne vás někdo průměrný a dostane lepší zakázku,“ uvedla na konci svého vstupu směrem do pléna svých kolegů.

Není nad fotografii pořízenou profesionálem

Poslední blok přednášek začal úvahou ředitele SUPŠ HNN v Hradci Králové Ing. Jana Opitze na téma, kdo je v České republice vlastně designér, a zda je to business pro každého. Po něm následovalo téma o fotografování interiérů v podání zkušeného pražského fotografa a specialisty na interiéry MgA. Jiřího Ernesta. Svoji přednášku „Fotografie prodává design“ začal tím, že technicky kvalitní a obrazově dokonalé fotografie mohou přilákat mnohem více zákazníků než snímky špatné, které mohou zájemce naopak odradit, a je proto dobré do nich investovat. Kvalitní fotograf, který podle něj svému řemeslu rozumí, může nabídnout jiný pohled, než má samotný architekt nebo interiérový designér. Měl by být schopen nabídnout neotřelé pohledy, zachytit atmosféru a uspořádání interiérových prvků a ideově spolupracovat s partnery na výsledném obrazovém produktu. Jím pořízené fotografie mohou být striktně technicky řešené, vizuálně zřetelné a popisné, a to zejména při fotografování restaurací, kanceláří či realitních projektů. U volné architektury a designu může popustit uzdu své obrazotvornosti, a kromě již technických fotografických řešení by měl být schopen svými výtvarnými snímky podpořit emoce a nadšení z fotografovaného interiéru či exteriéru. „Někteří fotografové pracují s umělými zábleskovými světly, kde více zdůrazňují strmější rozložení světla, jiní využívají světla přirozeného, denního k dosažení jemných a niterných přechodů. Výsledné snímky by ale měly vždycky ukázat, že profesionální technicky a obrazově zdatný fotograf se vyplatí,“ zkonstatoval MgA. Ernest.

Po něm dostaly slovo Ing. arch. Vladislava Zikešová a Ing. arch. Barbora Jozová z pražského ateliéru Kreatier, jež si připravily 9 typů na získávání klientů. Mezi nimi byla např. práce ve dvou, nevyhýbání se konkurenci, networking, aktivně provozovaný sport (v jejich případě golf), účast na vybraných společenských akcích, aktivita na sociálních sítích či spolupráce s médii. „Ve většině typů nejde o přímé hledání klienta, ale o budování sítě známých, kteří dobře vědí, co děláte a že to děláte dobře. O tuto síť se pak starejte. Buďte v kontaktu, setkávejte se a dejte vědět, na čem právě pracujete, např. skrz sociální sítě. Buďte aktivní a kreativní ve své snaze a jistě se vám vaše úsilí vrátí,“ doporučily architektky všem přítomným.

V závěru programu pak zájemci měli možnost získat informace o novinkách v oblasti koupelen, jak a proč lze interiér redesignovat či o demokratickém designu jako konkurenční výhodě.

Autor: Ing. František Novák
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: archiv pořadatelů

 

Odborný časopis na podporu dřevařské a nábytkářské výroby.

Zásady zpracování osobních údajů

Newsletter

Přihlaste se pro příjem newsletteru. Nezmeškáte tak žádné aktuální novinky.

Rozesíláme pouze důležité informace. Nespamujeme!